Jsem doma sama a jako to vždycky je - prázdná lednice, prázdný chlebník, mrazák, nikde ani náznak jídla. Nepočítám tedy rýžový chlebíčky, smetanu a košík kiwi. Kiwi, obávaný oboce/zelenina z dětství. Vždycky když se dávalo na školách v přírodě, z mýho jazyka se stala bambule, ale protože jsem nebyla zrovna důvtipný děcko, trvalo mi nějakej ten pátek, než mi došlo, kde je pes zakopán!
No každopádně, kiwi. A teď na mě čučí přímo z mojí lednice. Tak jsem si řekla: "koukáš, jo? hm, tak já si tě dám k obědu" Však víte, vyzývalo mě, tak jsem to přijala! Challenge accepted!
Vyjasnili jsme si to s tou alergií, takže obsah mojí pusy byl stále ve stejný velikosti, proč ne.
A když se to vezme kolem a kolem, kiwi vlastně není zas až tak špatný..
Harry Potter and the Chamber of Secret je nejlepší a nejvtipnější kniha! Naposledy jsem jí četla už hodně hodně dávno, až se sama za sebe stydím, ale za to může to plazstvo. Nejvíc nejlepší je tenhle kousek, zvlášť v podání britskýho herce Jima Dalea.
Bravo, bravisimo!
Ah.
...
Lockhart's idea of a Valentine's Day treat was to send his "friendly, card-carrying cupids" roving about the school all day on Valentine's Day delivering cards and singing love messages to various students (CS13). One of the nasty-tempered dwarves tackled Harry in the hall and sat on his legs to sing him this song.
His eyes are as green as a fresh pickled toad, His hair is as dark as a blackboard. I wish he was mine, he's really divine, The hero who conquered the Dark Lord.
Po rozežraným týdnu úžasných snídaní je doma v lednici trochu moc velká zima.
Hlad ale dělá kuchaře nebo tak nějak to praví to přísloví.
Tak už jsem asi kuchařem.
Expertem na připáleniny.
Moje bábi je tak neskutečně laskava, že likviduje knihovnu a tudíž dostávám různý papírový dary. Teď jsem dostala supr trupr knihu "dárek pro Kateřinu". No připadám si poctěna.
Ta kniha v sobě obsahuje neskutečný vědění. Fakt fascinující. Nejenom že mi tu odhalili nějaký nádherný písně o mých jmenovnicích, ale taky jsem se dozvěděla, kolik kvalitních podob má moje jméno. Když jsem se je snažila vymyslet sama, nedošla jsem vůbec k tak... kreativním formám.
Kateřina
Katka
Káťa
Kata
Katuše
Katy
Kity
Katla
Ketla
Katuška
Kátěnka
Kateřinka
Katynka
Káča
Kačka
Kačena
Kačenka
Kačička
Kačaba
Vynalézavé. Odteď mě oslovujte Ketlo. Nebo snad Metlo? Kátěnka - Pláštěnka je možná lepší do deště... No ještě to chce trochu přemýšlení..
Měli k nám přijet máminá kamarádka a její kámoši, co jeli na kola a prostě nemají kde přespat. Tak že uděláme grilovačku a tak. No tak sedíme na zahradě, blablabla, maso žraso, no a najednou došla řeč na trapný příhody s esemeskama.
Moje teta povidá: "No to jednou takhle koukám s mámou na film a ona usnula už u toho 'kabelku byste neukradli', jak je před každym filmem. Tak posílám tady Ríšovi zprávu 'ty jo, máma usnula už při kabelce. fakt děs' no a po chvíli za mnou přijde probuzená máma prej že 'děkuju ti za hezkou esemesku, Moni'." Fakt vtipná storka. A úplně sedí na mojí babičku. Zvláštní to žena.
Hnedka se chlápek u grilu přihlásil, že jeho dcéra měla podobnou příhodu. Že se s ní ráno pohádal a ona pak omylem poslala zprávu jemu místo svýmu přítelovi, jak jí táta nasral. A že to úplně přešel a večer doma hodná dcéra a navaříno.
No tak to mě v hlavě blejsklo. Něco podobnýho se stalo i mojí dobrý kamarádce Hance! si řikám: ha, to je náhodička. Nakonec jsem společensky držela jazyk za zuby a jedla si svojí cuketu. Po chvíli došlo na dcery toho chlapa, že prej vypomáhaj v nějakým tenisovým táboře. Tak to už bylo divný. No a na závěr prostě že mladší dcera se jmenuje Helena. ?!
Tak jsem čekala, co z toho vyleze. Pak jakože "Hele, nevim-co-to-je-za-jméno, a kolik že je těm tvejm holkám?" "Tý mladší je 15, no a tý starší..." a já na to "hm, 17?" "Jo, 17."
A na závěr se nějak vyvrbilo, že i příjmení sedí. Problem solved. Na zahradě sedí táta mojí kamarádky. A jsem tu zároveň inkognito, takže můžu poslouchat příhody. Haha!
No neni to zas až tak skvělý, ale fakt... svět je malý a o náhody v něm není nouze. Potvrzeno. Platí.
