Jsem doma sama a jako to vždycky je - prázdná lednice, prázdný chlebník, mrazák, nikde ani náznak jídla. Nepočítám tedy rýžový chlebíčky, smetanu a košík kiwi. Kiwi, obávaný oboce/zelenina z dětství. Vždycky když se dávalo na školách v přírodě, z mýho jazyka se stala bambule, ale protože jsem nebyla zrovna důvtipný děcko, trvalo mi nějakej ten pátek, než mi došlo, kde je pes zakopán!
No každopádně, kiwi. A teď na mě čučí přímo z mojí lednice. Tak jsem si řekla: "koukáš, jo? hm, tak já si tě dám k obědu" Však víte, vyzývalo mě, tak jsem to přijala! Challenge accepted!
Vyjasnili jsme si to s tou alergií, takže obsah mojí pusy byl stále ve stejný velikosti, proč ne.
A když se to vezme kolem a kolem, kiwi vlastně není zas až tak špatný..
Duchaplný příspěvek!
Žádné komentáře:
Okomentovat