Svět je malý a o náhody v něm není nouze

Měli k nám přijet máminá kamarádka a její kámoši, co jeli na kola a prostě nemají kde přespat. Tak že uděláme grilovačku a tak. No tak sedíme na zahradě, blablabla, maso žraso, no a najednou došla řeč na trapný příhody s esemeskama.

Moje teta povidá: "No to jednou takhle koukám s mámou na film a ona usnula už u toho 'kabelku byste neukradli', jak je před každym filmem. Tak posílám tady Ríšovi zprávu 'ty jo, máma usnula už při kabelce. fakt děs' no a po chvíli za mnou přijde probuzená máma prej že 'děkuju ti za hezkou esemesku, Moni'." Fakt vtipná storka. A úplně sedí na mojí babičku. Zvláštní to žena.

Hnedka se chlápek u grilu přihlásil, že jeho dcéra měla podobnou příhodu. Že se s ní ráno pohádal a ona pak omylem poslala zprávu jemu místo svýmu přítelovi, jak jí táta nasral. A že to úplně přešel a večer doma hodná dcéra a navaříno.

No tak to mě v hlavě blejsklo. Něco podobnýho se stalo i mojí dobrý kamarádce Hance! si řikám: ha, to je náhodička. Nakonec jsem společensky držela jazyk za zuby a jedla si svojí cuketu. Po chvíli došlo na dcery toho chlapa, že prej vypomáhaj v nějakým tenisovým táboře. Tak to už bylo divný. No a na závěr prostě že mladší dcera se jmenuje Helena. ?!

Tak jsem čekala, co z toho vyleze. Pak jakože "Hele, nevim-co-to-je-za-jméno, a kolik že je těm tvejm holkám?" "Tý mladší je 15, no a tý starší..." a já na to "hm, 17?" "Jo, 17."

A na závěr se nějak vyvrbilo, že i příjmení sedí. Problem solved. Na zahradě sedí táta mojí kamarádky. A jsem tu zároveň inkognito, takže můžu poslouchat příhody. Haha!

No neni to zas až tak skvělý, ale fakt... svět je malý a o náhody v něm není nouze. Potvrzeno. Platí.